Hucul (huculský kůň)

Charakteristika:

Jedná se o autochtonní plemeno blízké svým původem výchozímu domestikovanému (dnes již vyhynulému) druhu - tarpan. Hucul je méně ušlechtilý, méně harmonický kůň, malého, obdelníkového rámce (KVH 136-146 cm), s menší, výraznou hlavou, silnějším krátkým, vysoko nasazeným krkem, neznatelným kohoutkem, středně dlouhou, dobře vázanou horní linií, silně skloněnou oblou kratší zádí, hlubokou, širokou, kratší hrudí, delším, hlubokým trupem, fundament je suchý, kostnatý, štíhlejší, kopyta dobrá, rohovina velmi tvrdá, postoje vpředu pravidelné, vzadu často šavlovité; barvou je hnědák, plavák, myšák, častý úhoří pruh a kroužkování. Hucul je konstitučně mimořádně tvrdý, vytrvalý, výborně krmitelný, plodný, pozdní, všestraně použitelný kůň (jízda koňmo, lehký tah, soumar).

Linie:

Goral, Gurgul, Hroby, Oušor, Prislop

Rozšíření:

Rumunsko, Polsko, Slovensko, Česká republika, Maďarsko, Rakousko

Historie a původ:

Dle některých literárních zdrojů je velmi pravděpodobné, že předchůdcem huculského koně byl domestikovaný karpatský tarpan. Tohoto koně ovlivněného částečně mongolským vpádem chovali karpatští horalé. Mongolský typ záhy vymizel. V období tureckých výbojů byl chov koní ovlivněn koňmi orientálními. Jejich potomstvo bylo ušlechtilejší, ale méně přizpůsobivé podmínkám chovu. Migrací náboženských přesídlenců se dostali do Karpat noričtí hřebci. Jejich potomstvo s místními klisnami bylo mohutnější, kostnatější a silnější. Vliv zmíněných plemen se projevil existencí tří typů huculů: tarpáního, arabského a norického.